Home › Kariéra › Príbehy zamestnancov
Predstavujeme...
... Crew
Eliška Kremzová
Venku je vedro, v kuchyni ještě větší a na stanovišti Elišky Kremzové, která má dnes na starosti přípravu hranolek, přímo k nevydržení. "V tomhle vedru nejsou hranolky žádná procházka růžovou zahradou," potvrzuje drobná tmavovláska.
Jinak neoblíbená stanoviště nemá. "Nebojím se žádné práce," usmívá se. Do restaurace McDonald's na Gočárově okruhu v Hradci Králové nastoupila před měsícem a půl, a dnes už, jak sama říká, ovládá práci na všech stanovištích. Bylo to zhruba tři čtvrtě roku poté, co se úspěšně vyučila tiskařkou a zjistila, že práci v oboru v Hradci prostě nesežene. Současné zaměstnání jí vyhovuje. "Je to sice docela nápor na psychiku, první týden jsme si myslela, že se mi bude o hamburgerech i zdát, ale jsem tu spokojená. Plat není špatný, a přestože máme docela fofr, užijeme si i legraci. Je tu fajn kolektiv" pochvaluje si. "Taky jsem se tu hodně otrkala - když jsem sem nastupovala, byla jsem spíš zakřiknutá. Tady to ale nejde, musíte se naučit mluvit s lidmi a přestat se stydět, jinak tu nic nedokážete," dodává. Práce v kuchyni nebo na servisu u McDonald's zkrátka není pro zamlklé introverty nebo pomalé typy, kterým nějakou dobu trvá, než se rozhoupou k jakékoli akci.
"Člověk tu musí jet opravdu naplno, protože McDonald's je založen na tom, že jsou tu lidé obslouženi rychle, pokud možno bez čekání. A když už se něco děje a nestíhá se, musí člověk ihned lidem vysvětlovat, že je problém, a omlouvat se jim, aby nezačali být rozmrzelí a nespokojení," vysvětluje Eliška. "Pořád taky musíte vnímat, co se kolem vás děje - když je na mém stanovišti klid, snažím se pomoct tam, kde mají zrovna fofr." Práce je náročná i fyzicky - kromě půlhodinové pauzy, kdy si může sednout, stráví Eliška celou směnu na nohou. "Člověk musí mít výdrž," krčí rameny. "První týden to bylo naprosto šílený, na konci směny jsem necítila nohy. Člověk si ale zvykne - dnes už si často ani neuvědomím, že mě nohy bolí," dodává.
